Pokud nesouhlasíte s pravdivostí oprýskaného rčení, že jíme i očima, můžete tuto kapitolu stolování rovnou pustit z hlavy. Nechci nijak podceňovat vaše kulinářské schopnosti, ale vhodně zvolený talíř, ať už moderní skleněný, či klasický porcelánový po babičce, může pousnout požitek z jídla ještě o několik stupňů výš.
Historie jídelních talířů
Trocha historie neuškodí. Dříve labužníci pochopitelně nevyužívali při stolování skleněné podnosy nebo jiné moderní výdobytky, ale už od 13. století, kdy se porcelán zásluhou Marca Pola dostal do Evropy, se stala právě tato vypálená keramická hmota synonymem pro talíře, šálky, mísy, misky apod. Hlavně u nás je zpracování kaolínu jakožto základní složky a následná výroba porcelánu opředená mnoha tradicemi. Slavkov a Klášterec nad Ohří se dokonce mohou pochlubit nejstaršími porcelánkami v českých zemích, které byly založeny na přelomu století 18. a 19. Právě rozsáhlá ložiska kaolinu lokalizovala tento průmysl na severozápad ČR.
Nicméně doba pokročila a honosné porcelánové soupravy se obvykle nacházejí spíše ve vitrínách jako symbolické dědictví po prarodičích. Stále bychom se ovšem měli držet zavedených pravidel, protože i volba jídelních talířů má svůj řád. Základní systém hovoří hned o čtyřech typech: hluboký talíř na polévku; mělký talíř na hlavní chod; talířek na dezert a menší talířek, tzv. podšálek pod hrnek na čaj nebo kávu.
Pochopitelně v běžné domácnosti nepotřebujete přesně rozlišovat a vystačíte si s prvníma dvěma typy. Ovšem v případě, že například pozvete na návštěvu nadřízeného, je dobré si talíře přesně připravit už kvůli profesionálnímu dojmu. V restauracích se můžete setkat i se speciálním jídelním talířem na pizzu, jehož průměr se pochopitelně odvíjí od velikosti porce.
Nerezové talíře raději ne
Dobrý dojem ovšem nemusíte udělat pouze dokonalým servisem, ale také talíři z moderních materiálů, kterých dnešní trh nabízí slušnou řadu. Ihned na úvod upozorňuji, že například nerez je i přes všechny výhody tohoto materiálu velmi neestetický. Používá se pouze v restauracích a vždy s pokličkou. Když opomenu už zmíněný porcelán, tak si stále větší oblibu získává sklo. Je praktické, může se použít v mikrovlnce a dají se sehnat i poměrně originální a po stránce designu pěkné tvary. Pokud potkáte v supermarketu jídelní talíř z plastu, tak i přes jeho lákavou cenu radši pokračuje dál. Jeho koupi bych doporučoval snad jen v případě, že máte doma malé dítě, jinak je to na jídelní stůl přímo odstrašující materiál.
Designéři a i velkoobchodní výrobci čím dál více experimentují i s tvary a barvou, což může být také velký přínos do vaší kuchyně. Jídlo na černém, nebo naopak na průhledném „pozadí“ bude působit úplně odlišně. I klasický porcelánový talíř může být hranatý či oválný s motivem zelených květin. Hlavně skleněné jídelní talíře upouštějí od okoukaných kulatých tvarů a přechází k ostrým hranám a lehkým asymetriím hlavně v případě podnosů na moučník. Při výběru zakouřeného skla s výraznými barevnými prvky nemůžete udělat chybu.
I přes tyto tipy, kterými jsem vám chtěl ve zkratce přiblížit směr a vývoj moderního designu v oblasti jídelních talířů, se vždy držte hlavně toho, co se vám líbí. Při jídle musíte být spokojení a nikdy nepodlehněte trendům natolik, abyste snad jedli „v křeči“, ale z moderního a drahého talíře. Jednoduše řečeno, berte, co se vám líbí, ale plasty a nerez vynechejte.
